Jak jsem získal matraci

Už jsem psal, že po přijetí jsem na posteli neměl matraci. V pondělí se mi podařilo jednu sehnat za celkem zajímavých okolností. Už jsem se naučil, že pokud tady někdo něco chce, musí si o to říci hodně krát a pak mu snad bude přát štěstí. Problém byl, že díra mezi jednotlivými šprušlemi byla asi 23 cm a tedy jsem se při spaní propadal a spal na hraně, což tlačilo. Přeš tyto šprušle byl přehozen pouze slabá deska, která byla navíc rozlomena na dva kusy. K tomu peřina a pět let nepraná deka.
V tomto stavu mi přišlo pohodlnější spát na zemi než na posteli. Hned první den jsem zašel za manažerkou, která mě odkázala na jinou paní a řekla, ať to vyřídím s ní. Ta se na postel podívala a řekla něco v tom smyslu, že zařídí. Dlouho se nic nedělo, tak jsem za ní šel znovu, tentokrát jsem dostal jakousi slabou náhražku matrace s tím, že žádné velké už nejsou.
V sobotu mi manažerka řekla, že v pondělí ta samá paní jako minule projde všechny prázdné pokoje a pokud bude někde matrace, tak ji dostanu. V pondělí jsem toto oznámil paní, která nad tím nechápavě kroutila hlavou, pak přes celou chodbu zavolala na manažerku, jestli je to skutečně pravda a ta jí odpověděla rezolutním ne...
To mě trochu naštvalo, tak jsem šel za manažerkou a spustil na ní celkem rychle anglicky (anglicky sice rozuměla, ale moc dobře neuměla), že na tomhle spát nebudu a ať mi něco sežene. Když mi znova řekla, že matrace nejsou, tak jsem jí odpověděl, že by je měla koupit, že na tomto se spát nedá. Potom šla do skladu, kde se zázrakem objevily tři matrace. Nevím, jestli jí to bavilo nebo jestli chtěla úplatek, ale rozhodně se netěším, až budu muset zase něco vyřizovat.
S odstupem času jsem zjistil, že úplatek velmi pravděpodobně chtěl, alespoň si o něj řekla jednomu Kanaďanovi, když se chtěl přestěhovat z jednoho pokoje na druhý.