Zkusíme učení

Každý den máme školu o osmi ráno do jedenácti dopoledne. Přijde mi to zatím celkem těžký, dostáváme dost úkolů a spoustu nových slovíček. Přijde mi, že zatím mám čas na školu a jinak skoro na nic. Máme celkem pět předmětů, některé jsou zajímavé, některé méně, ve všech se na nás mluví mongolsky, někdo se snaží mluvit srozumitelně, někdo bohužel ne.
Protože jsem tady chtěl dělat nějakou matiku, zašel jsem první týden na zdejší matfyz, kde jsem se na vrátnici zeptal, kam mám jít. Poslali mě do jedněch dveří, před kterými byla šílená fronta. Tak jsem si řekl, že přijdu příště. Když jsem přišel podruhé, tak fronta byla přibližně stejně velká a podobně i potřetí. Tak jsem zkusil jít někam jinam, konkrétně na katedru analýzy.
Tam jsme se chvilku povídali a pak se mě zeptal, jestli tady chci studovat nebo jestli tam chci učit. Trochu překvapeně jsem odpověděl, že studovat. Odvedl mě do jiných dveří, kde jsme si zas chvíli povídal s někým jiným a pak se mě zeptal, jestli tam nechci učit angličtinu pro matiky. Tak jsem řekl, že jo. Domluvili jsme se ještě, že bude asi lepší, když si půjčím učebnice a budu si studovat sám než abych chodil na mongolské hodiny.
Ale zpět k mému vyučování. Mám dvě skupiny, s každou jednu dvouhodinovku týdně. Skoro nikdo z nich anglicky neumí. Když dostali úkol, aby vysvětlili prostá slova jako dveře nebo kniha, tak půlka z nich mlčela... Cílem je naučit je číst odborné texty. Dnes jsem zjistil, že asi ani s matikou na tom nebudou moc nejlíp, nevěděli rozlišit sjednocení a součet množin.